DERMATOLOGIE - EIKOSANOIDY U PSORIÁZY

ISBN 80-902632-0-8
Vydání 1. Praha 1999

Autor: Doc. MUDr. Petr Arenberger, DrSc.

Grafická úprava: Jan Drhlík
Popis: formát 134 x 220 mm, 80 stran, vazba V2 /měkká, brožovaná/
Cena: 99,00 Kč (vč. DPH)

Psoriáza je relativně časté onemocnění, jehož původ není dosud známý. Autor popisuje změny ve vazebných místech pro nejvýznamnější kožní mediátor 12 HETE na epidermálních buňkách. Určeno lékařům a studentům oboru dermatovenerologie

ÚVOD

Vzájemná a přesná kooperace různých funkcí jednotlivých buněk podmiňuje životaschopnost každého mnohobuněčného orga¬nismu. Informace o těchto pochodech a spojení mezi jednotli¬vými buňkami se realizuje prostřednictvím mediátorů, které se také označují jako poslové. Aktivace souborů informač¬ních řetězců probíhá po navázání těchto substancí na cílo¬vou buňku. Tím se brzdí nebo urychlují určité buněčné funkce jako je sekrece, chemotaxe, růst, diferenciace a podobně.

Kůže je navzájem propojeným systémem, ve kterém se realizují procesy jako je diferenciace, buněčná proliferace a další. Tyto pochody za fyziologických podmínek respektují určitý řád a jejich významem je zachování ochranných vlast¬ností kůže jako orgánu na rozhraní mezi organismem a zevním prostředím. Z charakteru epidermální proliferační jednotky je zřejmé, že keratinocyty plní při průchodu epidermis různé funkce, což se projevuje i na změnách jejich vzhledu.

Za normálních podmínek existují v kůži regulační mechanismy, které udržují v rovnováze proliferaci a diferenciaci buněk i následnou deskvamaci rohových vrstev. Patologické procesy endogenního charakteru i různé zevní vlivy mohou na¬rušit tento optimální stav. Stejně tak trauma vyvolává ne¬rovnováhu ve smyslu urychlení proliferace, aby se mohla ob¬novit integrita kožního krytu. Po jejím narušení musí být buňky schopny vcestovat do postižené oblasti a zacelit ránu. Zhojení tkáně probíhá díky množení fibroblastů a kerati-nocytů.

Jakými mechanismy jsou řízeny všechny komplexní keratinocytární funkce, není dosud bezezbytku vysvětleno. Pouze spolehlivý přenos informací mezi jednotlivými buňkami v ko¬riu i epidermis může zajišťovat bezchybné řízení důležitých celulárních pochodů. I epidermální buňky jsou schopny vytvá¬řet a secernovat substance, které regulují jejich vlastní životní procesy. Toto bylo prokázáno pokusy in vitro, při kterých se kultivovaly keratinocytární kultury z jednotli¬vých buněk. Keratinocyty tu vykazovaly výrazné autoregulační vlastnosti.

Lipidy v buněčných membránách keratinocytů umožňují těmto epidermálním strukturám vytvářet po biologické stránce vysoce účinné mediátory. Tak například se tu mohou v kaskádě kyseliny arachidonové tvořit leukotrieny, monohydroxylované arachidonové kyseliny nebo prostaglandiny. Tyto souvis¬losti byly plně demonstrovány až v posledních deseti letech.
Eikosanoidy, jak někdy souborně deriváty kyseliny arachido¬nové nazýváme, hrají významnou roli v procesech, které pro¬bíhají při alergických reakcích či zánětu. Dermato¬logický výzkum projevuje v současné době o tyto substance zvýšený zájem, neboť jejich farmakologické účinky jsou pozo¬ruhodné. V písemnictví se objevují práce, které potvrzu¬jí vliv eikosanoidů na patogenetické procesy řady dermatóz. Jejich význam v patogenezi psoriázy je nesporný. V ložiscích této choroby byly prokázány, ve srovnání s kůží zdravých osob, výrazně zvýšené koncentrace určitých derivátů kyseliny arachidonové. Vlastní účinky eikosanoidů na keratinocyty nejsou dosud dostatečně prozkoumány a přitom mohou poskytnout ucelenější náhled na procesy probíhající jak ve zdravé, tak v patologicky změněné kůži. Toto poznání může ve svém konečném důsledku na základě odhalení moleku¬lárních mechanismů přispět i ke zvýšení efektivity léčby některých dermatóz.

OBSAH

1. Úvod

1.1. Obecný úvod

1.2. Eikosanoidy

Eikosanoidový metabolismus
Fosfolipázy
Cyklooxygenáza
Lipoxygenázy
Biologické účinky lipoxygenázových metabolitů kyseliny arachidonové

1.3. Psoriasis vulgaris

Historické poznámky a prevalence choroby
Patogenetické mechanismy
Eikosanoidy a psoriáza

1.4. Zpracování humorálně přenesené informace buňkou

Eikosanoidová vazebná místa
Efektorová aktivita
Systém polyfosfoinositidový
Systém adenylátcyklázový

1.5. Hlavní poznatky úvodní kapitoly

2. Cíl práce

3. Materiál a metodika

3.1. Materiál

Keratinocyty
Normální keratinocyty
Keratinocyty nemocných s psoriázou
Keratinocyty pacientů s atopickým ekzémem
Laboratorní chemikálie
Fosfátový pufr bez kalciových a magnéziových iontů
Fosfátový pufr s kalciovými a magnéziovými ionty
Roztok trypsinu
Kultivační médium pro keratinocyty
Inkubační médium
TRIS - pufr
Ligandy
Další použité a dosud nejmenované látky

3.2. Metodika

Zpracování kůže
Předběžné pokusy
Krátkodobá a dlouhodobá kultivace buněk
Charakterizace kultivovaných buněk
Vliv teploty na vazbu kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na keratinocyty
Vliv trypsinu na vazbu kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na keratinocyty
Vazba kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na keratinocyty v suspenzi v závislosti na počtu buněk
Vazebné studie s radioligandem
Vazba 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové kyseliny v jednovrstevné kultuře
Rychlost navázání kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na vazebné místo keratinocytů
Reverzibilita vazby kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na vazebné místo keratinocytů
Saturační isotermy
Kompetiční křivky
Vazba ligandu na keratinocyty v buněčné suspenzi
Modulace vazby kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na keratinocyty
Vliv buněčné hustoty na vazbu kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové
Redukce počtu vazebných míst kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na keratinocytech
Preinkubace buněk interferonem gama s následnou vazbou kyseliny
12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové
Měření proliferace keratinocytů
Zkoušky adhezivity
Povlečení dna otvorů v destičkách kolagenem G
Adheze keratinocytů na kolagen G a plastickou hmotu
Internalizace vazebných míst s kyselinou 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenovou
Analýza získaných dat

4. Výsledky

4.1. Charakterizace kultivovaných buněk

4.2. Výzkumy vazby ligandu na receptor

Předběžné pokusy
Vliv teploty na vazbu kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na keratinocyty
Vliv trypsinu na vazbu kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na keratinocyty
Vazba kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na normální keratinocyty v suspenzi v závislosti na počtu buněk
Charakterizace vazebného místa pro kyselinu 12(S)-hydroxyeikosatetraenovou na keratinocytech
Rychlost navázání kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na keratinocyty
Reverzibilita vazby kyseliny 12(S)-[3H]-hydroeikosatetraenové na keratinocyty
Saturační isotermy
Saturační isotermy normálních keratinocytů
Saturační isotermy psoriatických keratinocytů
Saturační isotermy keratinocytů z kůže nemocných s atopickým ekzémem
Kompetiční křivky inhibice vazby kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové na normálních keratinocytech
Vazba ligandu na normální keratinocyty v buněčné suspenzi
Modulace vazby kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové
Vliv buněčné hustoty na vazbu kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové
Redukce počtu vazebných míst kyseliny 12(S)-hydroxyeikosatetraenové
Vliv interferonu gama na vazbu kyseliny 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenové

4.3. Vliv kyseliny 12(S)-hydroxyeikosatetraenové na růst keratinocytů

4.4. Zkoušky adhezivity

4.5. Internalizace vazebných míst s kyselinou 12(S)-[3H]-hydroxyeikosatetraenovou

5. Diskuze

5.1. Metodika a problematika vazebných studií s radioaktivně značeným ligandem

5.2. Cíle provedené studie

Identifikace vazebných míst pro 12(S)-hydroxyeikosatetraenovou kyselinu na normálních lidských keratinocytech
Modulace vazby kyseliny 12(S)-hydroxyeikosatetraenové různými faktory
Role 12-hydroxyeikosatetraenové kyseliny za patologických podmínek